AffilBox Podcast epizoda 7 – Expirované domény a jak dlouho trvá získat první provizi

Přepis Podcastu

Jarda: Ahoj, vítám tě u další epizody AffilBox podcastu. Teď se podíváme na partnerské téma a budeme s Ondrou tak trošku filozofovat na téma Jak dlouho trvalo našemu prvnímu webu, než začal vydělávat nějaké peníze, a kolik peněz to bylo, a co jsme se díky tomu naučili.

Já tady vítám Ondru, ahoj, Ondro!

Ondra: Ahoj, taky zdravím!

Jarda: Tak, Ondro, jakej byl tvůj první affil web? Třeba nás uveď i do toho, kdy to bylo, v jakým roce nebo nemusíš přesně, haha, ale jako třeba zhruba, kdy to bylo? Co to bylo za web? Jak dlouho trvalo, než to začalo vydělávat? Proč to vlastně vydělávalo až po té době a co si myslíš, že to ovlivňuje?

Ondra: Jasně, hele já vlastně… nebudu to vědět konkrétně, byť vím, že to mám někde poznamenané, protože jsem to – ten údaj, kdy jsem měl první konverzi, dával v podstatě do nějakých medailonků nebo rozhovorů nebo něčeho, takže to někde mám konkrétně jako vydefinovaný. Každopádně ten první affil web byl na prodej bytových parfémů – tehdy to vlastně byla jako naprosto neznámá nika a je to třeba… úplně v pohodě 10 let, si myslím. A ten affil možná už dneska neexistuje, ten web každopádně jo – je to myslím že bytovéparfémy.eu. Je to jak říkám, je to IDN doména, to znamená, že má opravdu bytovééé parfééémy – to znamená že jako to dlouhý. A vlastně bylo to poměrně jako jednoduchej, vlastně statickej web, původně to bylo na nějakým statickým – v uvozovkách – jako htmlku, teďka je to myslím že WordPress. Ale roky se na to nesahá, takže nějakým způsobem to jako vypadá, ale je otázkou, jestli něco už dneska generuje. Každopádně abych se vrátil k základnímu tématu – tak tenhle web jsem právě spustil deset let zpátky a myslím si, že první konverze byla po možná měsíci? Po měsíci a půl v podstatě?

Tehdy jsem určitě jako se soustředil jenom na SEO, protože jsem nic jinýho neznal. To znamená, že jsem si vzal – dneska vlastně netuším už jak jsem historicky dělal tu klíčovku, na rovinu.

Ale stoprocentně jsem se aspoň podíval na ty kategorie toho e-shopu, jak byly nazvaný, a ty jsem použil řekněme jako nadpisy těch jednotlivejch podstránek, tím pádem vlastně to gró bylo čistě v SEu. Nic jinýho jsem rozhodně neuměl.

Ani tam nebyly vlastně řekněme nějaký – možná ani jako odkazy. Já si myslím že tehdy před těma rokama to fungovalo trošku jako jednodušejc, na druhou stranu zase jsme neměli žádné informace nebo nástroje, který dneska jsou jako standardem, ale kdysi to bylo spíš z řady nějaké scifi.

Takže za mě vlastně – deset let zpátky, web na bytové parfémy, tím pádem vlastně affil na prodej těchto produktů, takže do domácnosti, a myslím si, že tak jeden dva měsíce to mohlo jako trvat.

Nebylo to určitě hned, protože vlastně ani moc jsem tomu nedal, ten web jsem prostě postavil, neměl ani žádnou návaznost vlastně na nějaký moje další weby. A byla to hodně čistá doména, protože nebyla expirovaná, v tý době jsem vlastně ani netušil, co je expirovaná doména, takže za mě takhle.

Jarda: Jo super. A když bys teďka začínal, my jsme teda už řešili, když bys začínal, co bys dělal jinak, jasně. To jsme řešili jako. My jsme to ale řešili z toho pohledu, do jakého byznysu bys šel. Ale teď mě zajímá spíš ta technická stránka věci.

Jestliže – když bys začínal – jestliže bys to stavěl spíš na čistý doméně nebo na expirovaný doméně? A jestli bys šel spíš do takové ty – jako – méně konkurenční niky, to znamená do niky, kde třeba není taková konkurence webů, kde ale zase není taková vyhledávanost, to jako většinou s tím bývá. Anebo bys šel právě do té niky, která má velkou vyhledávanost, ale je extrémně těžká? Nebo prostě těžší.

Ondra: Jasně. V podstatě za mě já už jako roky nestavím affil weby na čistých doménách, řekněme nových. Ale jenom na expirovaných. Neboli vlastně jedna doména – typicky expirovaná – je ta hlavní – a k ní, z mý zkušenosti vždycky třeba dokoupím 5 až 15 expirovanejch – beze srandy. Který na ní buď přesměruju nebo v podstatě jsem schopen s nimi pracovat ohledně toho, že na nich postavím nějaké satelitní stránky. Ale na rovinu na to jsem – nebudu lhát – línej, to znamená většinou to přesměruju natvrdo tři sta jedničkou.

A když už si s tím chci dát aspoň trošku práce, abych měl nějakou vstupní pozici pro analytiku, tak do toho přidávám UTM parametry, za který mě určitě spousta lidí zabije, protože samozřejmě ty UTM parametry z principu ukazují na to, že ten link není jako přirozený. I ten redirekt tím pádem v uvozovkách bude jakoby trošku poškozený v rámci třeba nějakýho SEO nebo link juicu.

Ale pro mě je zajímavý v prvním období tam dávat to utmko u nějakých domén, u kterých očekávám třeba nějaký historický zbylý traffic, abych opravdu viděl, co to přináší a mohl třeba za čtyři měsíce validovat, jestli ta doména vodí nějakej traffic. Opravdu jako ta expirovka, čistě přesměrovaná, bez obsahu, a jestli s ní mám něco dalšího vymýšlet a jestli jí mám třeba i prodlužovat.

Každopádně za mě nestavím – kéž bych měl víc času na stavění vůbec webů – ale když už stavím jako affil web, tak ho nestavím na čistý doméně, ale vyloženě na expirovaný.

Takže teďka se určitě zase strhne smršť, že všichni budou řešit expirovaný domény a my jich budeme mít ještě míň a míň… no, co se dá dělat! 🙂 (Jarda: hahahaha!) Potřebujem teď trošku jako trochu namotivovat (Jarda: jasně!), jako vždycky.

Jarda: Naštěstí si myslím, že nás neposlouchají teďka momentálně tisíce affiláků, takže to třeba nebude taková velká vlna! (Ondra: naštěstí ne, zatím, zatím!) Zatím! (Ondra: to přijde!)

Každopádně, Ondro, ještě jsem se tě chtěl zeptat jednu věc – tys říkal o tom, že přikupuješ ty expirovaný domény. Nebojíš se toho, že by tě Google nějakým způsobem banoval nebo nějakým způsobem postihoval za to, že máš takový velký redirekty?

Protože samozřejmě ty redirekty jako v Googlu jsou nějakým způsobem povolený, ale ten Google to podle všeho má brát tak, že ty redirekty uděláš v tom případě, že měníš jméno té domény, a ne právě jako pro ty SEO účely nebo pro ten link juice.

Ondra: Jasně, ta úvaha je správná, ono v podstatě tohle je takový jako – v uvozovkách – PRA. Ne jako pravěká strategie, ale taková jako před-strategie, která by správně v tom ideálním světě měla být. Právě třeba stavění těch jakoby podpůrných satelitních stránek a ne mít ty redirekty, v uvozovkách, jako vůbec, ale jenom stahovat tu návštěvnost v rámci nějaké pyramidy a stavět z toho nějaké v uvozovkách schéma.

Ale já jsem vlastně za ty roky vlastně přišel na to, že nemám rád tyhlety schémata, že jsou za mě zbytečně okatý, nemám na to jako nějakou potřebu pozornosti, nebo nějakou energii, kterou chci do toho vlastně investovat.

Takže vlastně jsem si to vždycky odlehčoval tím redirektem. S tím že ale musím říct, ten redirekt typicky nebývá vždycky ten původní web na jenom homepage, takže bych vzal 20 domén, který byly jakoby už expirovaný a redirektem je dal na homepage. Ale rozkouskuju je, v uvozovkách, třeba na podkategorie toho webu nebo nějaké konkrétní články, aby to bylo jako rozkouskovaný za prvý.

A hlavně když už si s tím chci dát víc práce, tak zjistím třeba z archive.org(u) původní strukturu toho webu, tím pádem zjistím, kam asi mohly vlastně víst původně odkazy. A tím pádem ten redirekt jako rozkouskuju, opravdu i z jedný domény na víc jako sub těch částí.

Takže to trochu je jako rozumnější, ale souhlasím, není to jako úplně ideální strategie. Ale vlastně mi to jako nevadilo, protože vlastně i ta expirovaná doména za mě jako taková nemá jeden jediný zdroj těch odkazů právě ty redirekty ostatních.

Což si myslím, že by bylo strašně okatý, kdyby byla ta doména byla čistá a najednou se na ní přesměrovalo sedm domén, opravdu v jeden den. Mimoto já to ještě dělám jakoby v průběhu, protože hlavně i ty domény… většinou třeba i v průběhu roku získám. Takže ono to je trošku jakoby přirozenější nebo to vypadá přirozeně.

A není to ideální, ale za mě vždycky to fungovalo a úplně se nebojím toho zabanování. Každopádně stejně ty jako TOP weby jsou v uvozovkách v tom tieru, v tý případný jako pyramidě, kdybych ji nějakým způsobem musel strukturovat, myšlenkově. Tak jak to vlastně bývá jako výš, ty redirekty používám na ty jako nika weby.  Ale vlastně nemůžu na to říct vlastně nic špatnýho, ale jinak – ano, nemůžu.

Ne vždycky tyhle weby se chytěj. Protože vlastně i ta expirovaná doména – je strašně těžký identifikovat, jestli není sama o sobě nějakým způsobem jako zabanovaná sama ta hlavní, ta vyloženě, na které to stojí.

To se stávalo mě dost často v době, kdy jsem měl katalogový weby na nábytek, mám nějaký ještě doteď vlastně, z nějaký jako v uvozovkách velký éry mojí, a u nich se mi stalo, že jestliže jsem měl třeba 50 webů, tak z nich třeba 15 se ale jako nechytlo.

Ale jakože vůbec vlastně.

Přestože byla expirovaná doména a postavená z mého pohledu správně, protože ostatní fungovaly, tak se nechytla – za mě právě že ta doména byla jako zabanovaná.

Každopádně já se trošku oslím můstkem vracím k tomu základnímu tématu – a to je vlastně jak rychle jsme – nejrychleji řekněme od spuštění webu získali konverzi.

A zrovna právě vůči tomu období, ohledně nábytku v affilu, se mi povedl rekord – těžko řekněme trefitelnej. Já jsem vlastně spustil web – řekněme pro zjednodušení – v celou hodinu a v celou :15 jsem měl konverzi.

Jarda: No a teď se dostáváme k tomu, proč vlastně děláš AffilBox, když dokážeš během 15 minut získat provizi? 🙂

Ne, ale teďka vážně. Kdyžtak uveď nás třeba trošku do toho, nemusíš říkat asi úplně niku, aby ti nevzniklo dvacet kopií (Ondra: Jasně, to je pravda, dík), ale spíše jak jsi toho dosáhl.

Ondra: Ono to právě – to je ono, v tom množství těch webů, expirovaných domén se občas něco takovýho podaří, kvůli tomu, že ta doména, kterou jsem vlastně odchytil, byla tím pádem jako historická, něco na ní běželo a tím pádem na ní byly vlastně i aktivní odkazy a nějaká aktivní návštěvnost. A samozřejmě tohle bylo dílem štěstí a nebo můžu zamachrovat, že to byl samozřejmě záměr (Jarda: haha), ale vlastně výsledkem bylo to, že vlastně na tu doménu stejně proudila nějaká návštěvnost a když jsem ten web postavil, tak samozřejmě končila jako v ničem, a v momentě, kdy jsem tam nahodil – tehdy to byl myslím že katalog – tak vlastně ten uživatel tam přišel, podíval se „jé katalog, aha, tady jsou nějaký odkazy, jéé to vypadá“ – v uvozovkách – myslím, že to bylo bydlení – takže „hele, jéé tady nějaká židle“ – kliknul a nakoupil. Takže to se samozřejmě vlastně sešlo víc věcí, ale právě šlo o to, že to je ta síla tý expirovaný domény.

Vlastně ona má nebo měla by správně mít nějakou přirozenou návštěvnost těch odkazů, které na ní vedly. A divili byste se, ale spousta těch odkazů jako zůstává vlastně.

Myslím, že jsme minule řešili s Jardou plugin, který řešil broken linky a nějaký checking, v uvozovkách, na nějaké odkazy, které vlastně nikam nevedou, právě končí někde jako v ničem nebo v hajzlu, který byste si měli zkontrolovat.

A právě spoustu lidí to nedělá, a tím pádem se může stát přesně že – historicky – byť affiláci si na to samozřejmě dávají pozor, ale spoustu řekněme laiků nebo začátečníků nebo médií jako takových, který vlastně tohle neřeší, tyhle jako jemné nuance SEa, tak vlastně nechávají odkazovat na nějaké weby, konkrétní. Můžou to být i klidně PR články zakoupený, jenže ten web vlastně stejně může časem jako zkrachovat, ale vlastně ty články zůstávají a tím pádem i ty prokliky a ty návštěvníci případní zůstávají a tady se to samozřejmě sešlo.

Jinak samozřejmě to je jako extrém, ten jako v podstatě nejlepší. Ale mám určitě i weby, kdy mi to trvalo třeba i 9 měsíců pro první konverzi. (Jarda: přesně tak) Ale není to úplně zas tak dávno, jako na rovinu, není to úplně jako deset – nebo dobře, není to třeba devět let zpátky, byť tehdy i takový weby byly, ale je to třeba dva roky zpátky. Že jsem to neodhadl správně a prostě to tak dopadlo a nakonec jsem i zjistil, že ten obor mi jako nesedl.

Jarda: Souhlasím. Tam v podstatě u těch expirovaných webů, tos říkal vlastně i ty, že – já si myslím, že je tam strašně důležitý to, aby ten web byl nahozenej co nejdříve po tý expiraci. Protože dřív nebo později, ačkoliv to třeba ta firma nebo to velký médium neřeší, tak dřív nebo později na to stejně přijde nějakým způsobem (Ondra: Souhlasím).

Takže je vlastně dobrý, když už nějakou tu doménu odchytíš, abys na tom ten obsah postavil co nejrychleji. Aby prostě ta doba, kdy je tam 404ka, nebo to končí prostě někde jinde, tak byla co nejmenší. (Ondra: souhlas!)

Jinak ale abysme se vrátili vlastně zase k tomu tématu – to samozřejmě, že Ondra to získal během 15 minut, tak je řekl bych až trošku zázrak – nebo vlastně ani ne zázrak (Ondra: určitě!), to je vlastně umění Ondry, že jo, on je jako fakt dobrej affiliate partner, takže vlastně jako už v tom umí chodit.

Ale pokud nás posloucháte a jste v tom noví, tak pokud budete mít expirovanou doménu, průměrně – pokud tam na tom postavíte kontent a za předpokladu, že máte nějakej kontent už vytvořenej a že tam máte nějaký CTAčka – tak vám pravděpodobně bude trvat zhruba čtyři, pět, šest měsíců, než vám tam začne chodit první návštěvnost. A potom jak už to máte jakoby konverzní ten web, tak na základě toho získáte tu provizi.

U nový domény, úplně čistě nový, to může trvat třeba i rok. A je taky strašně důležitý, jak jsem říkal vlastně na začátku, v jak silným odvětví nebo v jak konkurenčním odvětví jste a od toho se to bude vlastně i odvíjet.

Pokud půjdete do nějakých financí, do módy, do nábytku tak se připravte na delší boj a hodně peněz, které budete muset investovat do obsahu a do odkazů.

Kdežto když půjdete do nějakých menších nik, pravděpodobně získáte dřív provize, nicméně je tam jakoby zase to riziko toho, že třeba ta nika nebude tak výdělečná, aby vám to třeba nahradilo váš běžný příjem. Nebo aby vám to v podstatě vydělalo reálně peníze, ale spíš jakoby to bude taková v uvozovkách přivýdělková nika.

No, co vlastně – no? Chtěls něco říct?

Ondra: Já jsem chtěl do toho trošku jenom skočit – souhlasím s tebou – je to – samozřejmě ten můj příklad byl jako extrémní. Většinou to trvá vždycky dýl.

A vždycky to hlavně ovlivňuje víc těch parametrů nebo faktorů. A jeden z nich je právě třeba vlastně strategie ohledně jako marketingu.

Protože to je hezký, že postavíte web, a vlastně v uvozovkách – tak máte web, stejně jako tady dalších 50 tisíc webů má – v uvozovkách – jako všichni ostatní (nebo stovky tisíc, to je jedno). Ale vlastně – tady vlastně pracujeme s nějakou strategií ohledně SEa čistě.

A tím pádem jako by bylo nevhodný, kdybychom nezmínili i ty další strategie, který jsou samozřejmě právem rychlejší.

Neboli použijte doménu, klidně čistou doménu, ale vlastně tu návštěvnost tam můžete mít opravdu do pěti minut, která bude konvertovat, ale musíte jí samozřejmě zaplatit. Anebo – máte už vlastně nějaký spřátelený web, který je v tom oboru a má návštěvnost a můžete tam dát – byť je to taková jako začátečnická věc, ale dáte tam třeba jenom banner. A v uvozovkách odkážete vlastně na ten svůj další novej web nebo landing page.

To samý vlastně i zmíním trošku i k těm expirovkám – z mý zkušenosti – já už dneska naštěstí jako trošku jako vařím z těch historickejch zkušeností, z těch letitejch věcí, a právě jedna z mejch nejlepších věcí, která se mi kdy povedla, na kterou jsem přišel, bylo to, že sice – ano, koupíte expirovanou doménu, dobrý, ale na rovinu – vy většinou jako v těch – s tou stavbou webu musíte počítat, že musíte mít připravenej obsah, nějakou strategii, koncept, affiliate inzerenty, zaregistrovaný vlastně v těch sítích, jednotlivých programech nebo kdekoliv jinde (Jarda: rozložení toho webu, jak bude vypadat) – jo, přesně tak.

A je to strašně moc věcí najednou. A za mě nejlepší věc, která se mi kdy povedla, kterou dělám dodnes, když odchytím expirovanou doménu, která za mě je jako silná, a vím, že na ní nemám opravdu čas jako teď hned přesně tohle postavit, protože to je prostě – plácnu – 5, 10 tisíc třeba náklad na ten web. A může to být třeba i tisíc a třeba může to být i 30 nebo víc.

Ale vím, že když tohle nemám všechno, ten proces zatím připravenej, tak za mě je vždycky nejlepší tu doménu řekněme oživit, dát ji – vlastně nasměrovat na hosting, a dát tam aspoň jeden článek nebo cokoliv, jako v uvozovkách (Jarda: jo!) klidně tam dát jednu normostranu nebo tři, to je jedno, aspoň pár podstránek textu, kterej dokáže napsat textař na třeba copywritingu velmi rychle, v rámci rychlý poptávky – plácnu – za tři hodiny. A máte tam obsah, kterej vlastně už jakoby bude nějakým způsobem vést jakoby vyhledávač i návštěvníky k tomu, že ten web existuje.

A za mě je nejlepší na ten web zapomenout.

Protože když na to nemáte čas, mějte tam aspoň nějakej obsah, kterej bude právě zaindexovanej, vlastně Google bude ho brát (nebo Seznam, to je jedno jaký vyhledávač) bude ho brát, že žije.

Tím pádem vy právě až budete mít čas se k tomu vrátit, až budete mít tu přípravu hotovou, nebo si třeba zrovna vzpomenete, že ten web máte, mezi těmi desítkami dalších, který jste kdysi udělali, tak najednou už přijdete k webu, který je zaindexovaný. A má nějakou v uvozovkách historii, ať už tu předtím, protože to byla expirovka, ale zároveň už tu novou, která vlastně už jako žije.

A mě se vždycky strašně osvědčilo – hele, chytím expirovku, vím, že na to nemám čas typicky – protože vlastně expirovky řeším témeř „Hele, co expiruje zejtra?“

Na rovinu, jako neřeším to nějakou dlouhodobou strategií, většinou – takže opravdu se podívám „hele, co expiruje zítra? Hm, dobře, to se mi líbí, sedí to do nějakýho stylu, co dělám, nebo kategorie“ – to si odchytím.

Ale vím, že na to rozhodně nemám čas. Jako třeba v posledním roce a čtvrt, co máme AffilBox, tak vůbec vlastně nejsem schopen něco realizovat z tohohle ranku.

Ale právě přesně – já si připravuju v uvozovkách případný jako podhoubí nebo nějakej základ do budoucna a vím, že se mi to vždycky vrátí.

Náklady na ten web tím pádem budou třeba hosting, tím pádem – aha plus vlastně odchyt tý domény a třeba pár normostran textu – můžu se vejít třeba do pětikila, do litru. A vím, že ten web jako nějakým způsobem mám, neřeším ani monetizaci na rovinu. Prostě to je fakt text, text, text, nazdar.

A vlastně až časem se k tomu někdy vrátíte, tak máte strašně připravenou půdu na to, abyste tam opravdu vybudovali něco řekněme komplexnějšího, zajímavějšího, než vyloženě mít 20 expirovaných (nebo 30, 40, 50 expirovaných) domén, který vlastně ani – ani je neredikterujete anebo vlastně vám jako jenom ležej v uvozovkách jako v nějakým registrátorským seznamu. A za rok vlastně si vzpomenete „jéé vlastně já tu mám doménu a nic jsem s ní neudělal“.

Přitom jako ten rok by klidně mohla jako ležet s nějakým jako obsahem.

A to je za mě jako nejlepší věc, která se mi kdy povedla – přijít na to, že si tam připravuju v uvozovkách takovou jako landing page jakoby, v uvozovkách, která je trošku zaindexovaná. A za mě jako je to jednoduchý, levný, ale strašně se mi to osvědčilo.

Jarda: Jo, jo, souhlasím. To je v podstatě – tady ta taktika, co ty říkáš, tak je jako naprosto skvělá hlavně v tom, když už nějakej projekt máš.

Protože se nám všem v podstatě stává to, že pracujeme na nějakým webu a po tu dobu, co na něm pracujeme, což může trvat třeba i několik měsíců a čekáme vlastně na ty konverze nebo čekáme, až se to odlepí ode dna. Tak vlastně pořád děláme nějaký ty kroky, ale člověk jako trošku znejistí po nějaký tý době. (Ondra: jo!) A objeví se třeba „hele, tohle je skvělá nika! To bych mohl zkusit!“ nebo „Tohle je skvělá expirovaná doména, na tom by byl web, tyjo, na tom by byl tady veganskej magazín jak lusk!“ jo… a objeví se ti tady spoustu takovejhle zajímavých nik, který tě v podstatě se snaží odlákat od toho webu, kterej už třeba začals, a na kterým třeba pracuješ.

A tady je strašně důležitý si právě říct jako: „ne! Já nebudu skákat z projektu na projekt, protože vím, že ten původní web, když budu dělat tu práci dobře a když na tom budu pracovat, tak ty provize se tam objeví dřív nebo později. Ale právě co můžu udělat, tak je postavit tam vyloženě – nahodit tam WordPress, nahodit to třeba do barev, udělat nějaký jednoduchý logo a udělat tam pět článků nebo nějakou landing page dlouhou nebo nějakej základní obsah (klidně si ho nechám napsat třeba na copywritingu velmi rychle) a nechám to ležet ladem. A když někdy na to budu mít čas, tak se k tomu vrátím a postavím tam ten reálnej web.“

Což já třeba teďka jako mimochodem budu dělat s pár nikama, protože samozřejmě na to nemám čas, tak si nahodím jenom ty landing page a uvidím, co z toho bude. (Ondra: přesně tak!)

Každopádně důležitá věc ještě – pokud jste úplný začátečníci a začínáte s affilem, tak já si myslím, že je důležitý v podstatě – je důležitý si to postavit na tý expirovaný doméně, protože ten start bude mnohem rychlejší.

A je důležitý hlavně mít nastavenej ten mindset, že ačkoliv prvního půl roku nebo rok vám to nenese žádný peníze, tak na tom pořád prostě makat.

Pořád to vylepšovat – ale ne vylepšovat v tom, že jako ladit tu 0,1 sekundu rychlosti, kterou můžete udělat tím, že třeba zmenšíte obrázky dva o dalších 10 kilobajtů.

Ale spíš jako přidávat ten obsah, pracovat na link buildingu a snažit se ten web udělat co možná nejlepší pro toho uživatele, jak to jde. A ono se to začne nabalovat a třeba co já mám zkušenost, tak jsem vlastně dělal ten obsah a dělal jsem ho pořád, pořád, pořád, pořád to nic nevydělávalo, pořád jsem to dotoval, pořád, pořád, pořád, pořád, pořád jsem na tom makal a pak v podstatě přišla jedna konverze, přišly dvě konverze, přišly tři konverze a najednou se to začalo nabalovat jako sněhová koule a začalo to růst.

A já jsem třeba potom už po nějakým roce nebo roce a půl na tom třeba už tolik nepracoval, jak jsem na tom pracoval na začátku, ale ten snowball efekt, ta vlastně valící se sněhová koule pořád v podstatě rostla a ten web se pořád zlepšoval a rostl.

A to je přesně to, co já si myslím, že začátečníci by měli dělat – že by prostě se do toho měli pustit, měli by na tom makat a neměli by skončit, jakmile nevidí konverze a hlavně neměli by skončit, jakmile ten web začne vydělávat 5 tisíc korun měsíčně. Protože ten cíl – pro mě, pro vás, pravděpodobně nebude těch 5 tisíc korun měsíčně, ale bude třeba 30 tisíc, 40 tisíc, 50… bude to cíl třeba nahradit váš běžnej příjem nebo právě cíl, který já si třeba dávám pro weby: udělat z toho projekt, kterej bude první na trhu a kterej prostě bude vydělávat třeba stovky tisíc měsíčně.

Takže já si myslím, že je strašně důležitý jako nastavit si ze začátku ten mindset.

A souhlasím – na tý expirovaný doméně to udělat.

Třeba osobně ale já, kdybych teďka startoval novej web v nějaký nice, a líbí se mi fakt nějakej brandovej název, kterej třeba neexistuje, tak bych ho klidně si registroval.

Ale zase – je to díky tomu, že mám zkušenosti s tou tvorbou těch webů, mám zkušenosti z toho oboru, a vím, že když tady ten set věcí, který já vím, budu dělat správně, a budu je dělat dostatečně dlouho (a samozřejmě to podpořím penězma), tak vím, že se ten můj web, ačkoliv je to nová doména, do toho SERPu dostane a já vím, že jsem schopnej s tou konkurencí bojovat v tom SERPu.

Takže pro mě je to třeba tady z tohoto pohledu jednodušší, ale ty expirovaný domény jsou pro ten start jako fakt jednodušší a dokážete na tom vybudovat ten web mnohem rychleji než na tý čistý doméně.

Ondra: Souhlasím. Škoda, že my tady vlastně zníme jako „po bitvě je každej generál“, vlastně říkáme to nejčistší za nás, co jako funguje, ale na rovinu – já jsem prvních pět let právě skákal z niky do niky, z různejch typů webů, od magazínů, po blogy, po fóra, i e-shop vlastní, po drop shopping, a po asi patnácti kategoriích produktů jsem teprv našel něco jako v uvozovkách, co mi jako sedlo a fungovalo nějak zajímavějc.

A škoda, že jsem samozřejmě tyhle podcasty neslyšel – typicky – protože právě – historicky to bylo možná jednodušší jako fungovat, když jste jako přišli na to, jak to dělat, ale vlastně tehdy nebyly návody, jak to dělat. Takže každej si to vymejšlel na koleni a nějaký sdílení informací moc nefungovalo a tohle by mi určitě ulehčilo pár let života, bohužel 🙂

Ale zase na druhou stranu rozskákal jsem spoustu těch webů, spoustu oborů a je vtipný, já jsem nikdy moc nebyl schopnej je prodávat. Takže vlastně já sice podnikám přes 10 let a vlastně ty weby mám dodnes.

To znamená, že jako vím, že ty weby – protože už mě nestojí tolik peněz na udržení, že mi vlastně stále jako fungují, neřeším je – a můžu je případně někdy časem prodat.

Což je taky jako vtipný, že jo – tím výsledkem, samozřejmě, když řeším affil, by měla být vždycky ta samotná konverze nebo hromady konverzí, ale mnohdy to nevyjde a může se stát, že ten web prostě se nechytne, ať už obsahově nebo nikově nebo monetizačně nebo jakkoliv jinak. A je super jako to v uvozovkách neukončit. Za mě ty weby mají smysl vždycky jako udržovat dál. Takže pokud vám to nevyjde poprvý, podruhý, po desátý, po patnáctý, tak to jako v uvozovkách nevadí, pokud vás nesežerou ty náklady a klidně si ty weby nechte. Nechte je klidně jako uzrát, v uvozovkách, ono se to dost často stává.

Za mě jako v rámci SEO je strašně klíčová nějaká autorita nebo historie – a na rovinu – historii si nemůžete koupit.

V podstatě je řekněme třeba 10 tisíc webů, který jsou 10 let starý a nikdy jich nebude víc. V podstatě jich bude jen míň logicky, protože končej, nějakým způsobem se spojujou.  A i když vlastně v uvozovkách dneska postavíte web, tak stejně za rok, dva, tři má pořád smysl ho mít, protože sice se nechytil zrovna v tý vaší strategii, ale ten web bude mít stále nějakou řekněme jako novou historii, nějakou novou vazbu – ať už u vyhledávačů v rámci indexu – a byla by škoda to zahodit. Takže za mě jako supr.

Ten mindset je strašně důležitej – jako v uvozovkách pořád makat klidně jen na tom jednom webu nebo v tý nice, jako oboru. Ale když to jako nevyjde hnedka, tak prostě to jako nezahazovat, neukončovat ty weby. V případě, že vám to pomůže, tak je prodejte a můžete mít víc peněz na postavení větších nebo komplexnějších webů.

Ale třeba mě se osvědčilo si je nechat. A mnohdy se stalo, že když jsem na ně rok nesáhl tak začaly fungovat, z nějakýho záhadnýho důvodu (Jarda: no jasně!). Ale to se nedá jako předat, bohužel, v rámci nějakýho know how, to je spíš nějaká jako praštěnost v éteru, která občas jako vyjde. Ale prostě se to nějakým způsobem potká časem.

Jarda: Souhlasím, a ono to… ono strašně velkou výhodu co my, affiláci, máme oproti těm v offline byznysům je to, že my si můžeme tohle rozhodnout a ten nájem toho prostoru (Ondra: souhlasím!) nás stojí nula nula nic, v uvozovkách, jo. Jako když se nějakej butik na Pařížské v Praze rozhodne, že to nechá jen tak rok uzrát, tak samozřejmě ho bude stát strašný prachy měsíčně náklady na lidi, náklady na nájem, jo, na všechno možný (Ondra: jo!) a nemůže si v podstatě dovolit to jen tak „nechat uzrát“. Ale my si to právě dovolit můžeme, takže jak říká Ondra, když třeba tu niku – už v ní nevidíte takovej potenciál nebo třeba fakt vidíte, že jiná nika přinese z dlouhodobýho hlediska víc peněz. Anebo třeba jste si řekli „pro tuhle niku jsem udělal maximum, je na čase, abych se pustil do něčeho novýho“ – tak je právě dobrý ten web nechat uzrát, chodit tam samozřejmě jednou za čas, aktualizovat ty věci, ale nechávat to uzrát, ten kontent, a pak se k tomu třeba vrátit.

Tímto způsobem se samozřejmě dá udělat i nějaká strategie jo, jako nastartovat v podstatě třeba 5 webů, pak to nechat půl roku rok uzrát (Ondra: jo!) a vidět, kterej ten web vlastně bude fungovat. Ale na druhou stranu je tady ještě takovej – takový riziko, že vám začne třeba z nějakýho důvodu fungovat nika, která třeba z dlouhodobýho hlediska není tak dobrá a tak konverzní, jako by byla třeba ta druhá nika, jo. Že vám třeba začne fungovat nějaká nika, kde třeba není taková velká konkurence, tím pádem vlastně se dostáváte v tom SERPu výš, tím pádem dostáváte nějakou provizi, ale nebudete nikdy třeba z této niky schopni vydělat 50 – 100 tisíc měsíčně, ale ten limit je třeba nastavenej na 5 – 10 tisících a víc prostě s tím neuděláte.

Takže jak ona tohle taky pozor, aby po tom roce třeba vám nezačala fungovat nika, která nemá z dlohodobýho hlediska potenciál vydělávat ty peníze nebo ten cíl, kterej vy z toho chcete.

Ondra: Jo! Jako tady asi nemám v uvozovkách co rozporovat, protože každej obor má bohužel samozřejmě nějakej strop, v rámci hledanosti nebo monetizace můžete opravdu narazit na ten strop a pak už záleží na vás, jestli prostě chcete jít do šířky v tom oboru a třeba skupujete konkurenci, a tím si v uvozovkách i vlastně urychlíte ten vstup jakoby do té řekněme první konverze třeba v nějaké nové kampani. Protože vlastně máte nějaký už jako předpřipravený web, nebo třeba koupíte web, který je zanedbaný, a jste schopni už z těch zkušeností v něm vidět jako nějaký potenciál a tím si to urychlíte třeba ten vstup vyloženě jakoby.

Přitom ty weby nemusí být zas tak drahé jako za stovky tisíc, já jsem myslím že kupoval snad nejdražší web jako takový asi za 40, 50 tisíc možná, ale většina je třeba do 10 tisíc. (Jarda: jo…) a jsou to pořád jako letitý weby.

Ale právě, původní majitel nebyl schopen s tím nic hnout a právě i z toho důvodu, že třeba on tu kárku před sebou strašně dlouho tlačil a ty konverze třeba neviděl nebo nefungovalo to v tom jeho pohledu. Ale vlastně když to zapojím k těm svým ostatním webům, aby ten web nebyl sám o sobě zase jako kůl v plotě, ale v nějaký jako koncepci – třeba magazín k fóru nebo blog k nějakému porovnávači něčeho – tak v podstatě najednou to jako dává smysl.

A to je to, co vlastně tomu původnímu majiteli chybělo. Vlastně třeba i k tý první konverzi – je možný, že se třeba rok, dva roky snažili a nic, ale prostě nepochopili to gró, že vlastně ten web, ten jejich koncept, který postavili, není vůbec vlastně v konverzní cestě.

Vlastně nedává smysl v tom, aby uživatelé, který vybírají produkt, v rámci nějakého třeba See-Think-Do-Care (jako frameworku) od Avinashe Kaushika, tak vlastně nechtějí toho člověka v té cestě vůbec.

Vlastně ten web obsahově třeba nemusí dávat smysl v tom nákupu, ale je zajímavý v rámci třeba jako podpory těch vašich řekněme těch money webů. A tím si zase urychlíte ten start jakoby v té nové nice – že třeba do ní vstoupíte akvizicí, byť třeba i pidi mini maličkou, ale ono to vlastně stačí, protože vlastně už budete pracovat s něčím, co je zavedené, zaindexované.

To je vlastně stejná logika jako u těch expirovaných domén – vy vlastně převezmete něčí jakoby historickou práci a snažíte se na tom postavit něco lepšího. Protože z logiky věci, jestliže někomu něco expirovalo, tak mu to asi nefungovalo z nějakých důvodů, a je vlastně na vás, abyste to udělali znova a lépe. Aby se to zase neopakovalo, aby se vlastně neměnil každý rok ten majitel té domény.

Což samozřejmě si myslím, že i vlastně je problém, u těch expirovek.

Třeba se – zase – když se k nim vrátíme, tak je důležité se podívat třeba na archive.org, co na té doméně běželo.

Neboli když vidíte, že doména bude expirovat, vypadá řekněme jako hezky, v rámci toho oboru, ať už ten key words tam je – nebo není s dvaceti pomlčkama, a má třeba i nějakou historii, co se týče S ranku. A dalších ranků, který se dneska už neaktualizují, a nemají tím pádem nějakou řekněme váhu, ale je dobrý se podívat vlastně, co na tom webu běželo. A pokud vlastně na tom desetiletém webu se vystřídalo právě 10 majitelů a mezitím byli – mezitím to byl vlastně třeba půjčkový web, agregátor, blog, magazín a zase půjčkový web, tak vlastně tady je problém už.

Může být v podstatě ta doména řekněme odstřelená, právě zabanovaná, tak aspoň nějaký základní check se podívat, co s tou doménou bylo. A to je právě to, kdy se můžete inspirovat v tom, co historicky bylo a trošku mezitím si zabrainstormovat: „aha, tak minulej rok tak byl vlastně blog, tak se podívám aspoň na ten obsah, na tu strukturu“ – na rovinu – nepoužívejte ho.

Prostě za prvý je tam nějaká jako morální úroveň, za druhý nějaká jako právní a za třetí – evidentně mu to nefungovalo. Protože expiroval.

Takže spíše jenom se podívejte, s čím on pracoval, je to nějakej jako check toho, co tam bylo, a můžete aspoň zjistit „aha, tak tenhle směr mě nedává smysl a nebo použiju z něj třeba jenom strukturu a poskládám si to sám“.

Jarda: Tady bych jenom řekl ještě – pozor při tom nákupu těch webů na kostlivce. Já si myslím, že do toho asi nebudeme jako moc zabrušovat, abysme z toho pak vybrousili, hahaha (Ondra: chachacha). Ale myslím si, že třeba nákup webů versus stavění webů od nuly by mohlo být téma na další podcast, takže zapisujeme.

(Ondra: safra! To bude technicky tak dlouhý téma! Tak dlouhý rozjímání, co dál)

jo přesně, ale to se dá na tom… fakt bych to rozebral trošku víc do hloubky, protože to mě přijde hodně zajímavý téma.

A k těm expirovaným webům, Ondro, výborně´s vypíchl to, že je dobrý se podívat vlastně na archive.org, co na tom webu bylo.

Protože jedna z takových jako blackhead/greyhead taktik některých affiláků je to, že vlastně chytnou v uvozovkách jakoukoliv dobrou expirovanou doménu, kde je nějakej traffic a dají tam víceméně vykopírovanou landing page na půjčku a snaží se jakoby odchytnout nějaký ty ztracený lidi v tom SERPu, na nějakou jako půjčku, což je jako taktika, kterou já neuznávám… a ani nechápu, jak může fungovat, každopádně funguje.

A je důležitý se podívat v podstatě tady na tohle, na tu historii. Protože pokud se tady tohle stane, tak i kdyby ta doména nebyla zabanovaná, tak tomu vlastně Googlu dáváte smíšený signály o tom, o čem vlastně ta doména je.

On řekněme ze začátku pochopil „okej, tohle je doména o nábytku“ – a teď najednou jsou tam nebankovní půjčky. A on jako v podstatě neví, co vlastně teda ten web je, jo. A tohle je pro něho docela varovnej signál, jakože je tam něco špatně, protože tohle samozřejmě není taktika, která se dělá jenom v Česku. Ale dělá se celosvětově.

A ten Google určitě je už dneska tak chytrej, aby věděl, že tohle není okej. (Ondra: přesně tak!) Takže určitě se podívat prostě jestli tam byl ten kontent, jakým způsobem tam byl umístěnej a na základě toho se rozhodnout, jestli tu doménu koupit nebo ne.

Jo, takže! Jo… a já si myslím, že jsme trošku i odbočili od toho vlastně původního tématu (Ondra: trošičku!) – tedy za jakou dobu vlastně jsme získali tu první konverzi.

Jsou to tedy řády měsíců až let, a asi se shodneme na tom s Ondrou, že je důležitý prostě nepřestat na tom webu pracovat, ačkoliv ty výsledky nejsou viditelný ihned, a je potřeba na tom jako dělat dál.

A v podstatě tohle je ta myšlenka, kterou byste si z dnešního podcastu měli vzít.

Že to ujištění, že se to zlomí, a že ten web, pokud to budete dělat dobře – budete přidávat ten obsah, budete dělat link build – tak že vám to prostě fungovat dřív nebo později bude.

A jakmile uděláte ten první web, kterej vám bude fungovat a dostanete – začnete dostávat ty první provize, tak máte vlastně nějakou afirmaci toho, že to funguje.

A můžete se pak pustit do dalších webů nebo můžete rozšiřovat ten původní web. Máte jakoby už tu vlastní zkušenost s tím, a to je v podstatě TO.

Podle mě je to ta zkušenost, která odlišuje ty amatérský affiláky od těch poloprofesionálních až profesionálních affiláků, kteří vlastně jako ví, že když se podívají na ten trh, podívají se na tu niku, podívají se na tu návštěvnost, podle a hrefsu (ahrefs.com) nebo podle čehokoliv dalšího, jo, tak dokážou říct „ano, v týhle nice já jsem schopný udělat zhruba tolik peněz, tím pádem se mi vyplatí zhruba tolik peněz do toho investovat“.

Samozřejmě potom záleží, jestli děláte SEO, jestli děláte AdWords, jestli děláte cokoliv dalšího.

Ale tohle podle mě je taková ta myšlenka, která tady je a kterou vy můžete využít pro to vaše affiliate podnikání.

Ondra: Souhlasím, já doplním jenom, že opravdu jako affiláci, ti větší – setkal jsem se s tím reálně – že vlastně když se rozhodují ohledně vstupu na novou niku nebo na novou kategorii produktů, tak je dost jako pravděpodobný, že mají třeba i vnitřně nastavenou nějakou hodnotu toho trhu, pod kterou nechtějí jít.

Neboli pokud daný trh mi nedokáže za měsíc přinýst – zjednodušeně řečeno – třeba 10 tisíc euro, tak do něj nejdu (Jarda: přesně tak!) a samozřejmě to je pokročilá nějaká fáze, ale vlastně ukazuje ten mindset, jak se nad tím jako uvažuje opravdu. Jakej strop ten obor nebo ten monetizační koncept má.

A vlastně to je to gró, vlastně když už na začátku přijdete na to, že jeden web vám vydělá 5 tisíc, tak buď právě – jak říkal Jarda – buď budete stavět další weby nebo budete se věnovat tomu konkrétnímu webu.

Jedna z historických třeba strategií je (teď mě někdo asi zabije) – ale v uvozovkách – jak máte ten web, tak jak ho máte, tak ho postavíte podruhý.

Potřetí, počtvrtý, popátý, pošestý – se stejnou podobou nebo se stejnou jako logikou, samozřejmě s novými texty, ale s podobnou strukturou. A ta strategie funguje v tom, že jste schopen s jednou doménou řekněme být na více pozicích v rámci SERPu na daný klíčový slovo. Případně můžete chytnout trošku jiný klíčový slova, a vlastně na jednom jako spinoffu máte třeba 5 tisíc příjem z jednoho webu za měsíc a najednou můžete jakoby naškálovat, prostě jako v uvozovkách klony těch webů na dalších jako pozicích a dalších keywordech.

Ale samozřejmě přestane vás to časem bavit, ale na začátku určitě to může fungovat.

Ale to je to gró vlastně – když už přijdete na to, co vydělává, tak neskočit zase na jinej obor. Jakože „aha, tak tohle funguje, to nechám, 5 tisíc to je fajn“ – ale vlastně jít hloub právě, ať už řekněme do šířky a nebo do hloubky toho konkrétního webu a tím to vlastně jako škálovat.

Jarda: A vlastně s tím, co teďka tys říkal vlastně jak ti affiláci se rozhodujou o těch nikách, že oni mají nastavenou nějakou vnitřní hodnotu toho trhu, pod kterou nejdou, tak vlastně to je velmi správný! Jakoby pokud máte nějaký zkušenosti už s tím affilem, jít do těch trhů podle mě, který vám v dlouhým horizontu přinesou více peněz.

Ale právě pro ty začátečníky to není úplně vhodný, protože vlastně pokud jdete do toho trhu, kterej je jakoby… řekněme – jsou v něm prachy (jako třeba do financí), tak se vlastně delší dobu ochuzujete o ty možný provize. Protože vám bude delší dobu trvat, než se do toho dostanete. A je tam obrovskej tlak toho, že když vám to nevydělává žádný peníze, že byste třeba od toho chtěli odejít.

To znamená – delší dobu nemám z toho žádný peníze – začne ve mně hlodat myšlenka „hele a má to vůbec smysl? Dělám to vlastně správně? Bude to někdy vydělávat peníze?“

Kdežto když vlastně zkusíte třeba nějakou méně náročnou niku a začne vám to vydělávat první peníze, tak jste vlastně – už v tom trhu jste, už jste v tom oboru a už se můžete od toho odpíchnout a říct si „ahá, tak já jsem udělal něco správně, vydělal jsem nějaký peníze, není to blbost, affilem se dá vydělávat. Teď pojďme se naučit, jak to rozškálovat na stovky tisíc měsíčně“.

Ondra: Jo, souhlas. Aneb jak z pětiminutového tématu udělat hodinovou přednášku 🙂

Snad jsme vás úplně neunudili.

Jarda: ha, já si myslím, že už to dneska zabalíme, haha! (Ondra: taky si myslím!) Díky moc, že nás posloucháte. Díky moc, že nás odebíráte, fakt si toho vážíme. Budem moc rádi, když byste nám i třeba napsali do komentářů k této epizodě.

Všechny ty epizody máme na blogu, affilboxím – máme je přímo v meníčku nahoře. Takže když tam do komentářů napíšete třeba, co byste rádi slyšeli od nás, jaký téma vás zajímá, jaký know-how máme vyzradit, abyste nás mohli zkopírovat… takže klidně jakoby (Ondra: hezký!) – klidně nám tady tyto komentáře tam dávejte, my se je pokusíme splnit. A díky a uslyšíme se příště!

Ondra: Díky!